Zákon o platformové práci: co čeká digitální platformy, kurýry a řidiče?

MPSV připravuje nový zákon o platformové práci, kterým má transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Směrnice vstoupila v platnost 1. prosince 2024 a členské státy ji musí transponovat nejpozději do 2. prosince 2026. Český návrh byl předložen Ministerstvem práce a sociálních věcí v březnu 2026; ke dni přípravy tohoto textu je po ukončení sběru připomínek a jeho znění se může v legislativním procesu ještě změnit.

Navržený zákon má dopadnout na digitální pracovní platformy, které organizují práci vykonávanou na území České republiky, a to bez ohledu na jejich sídlo nebo právo zvolené ve smluvní dokumentaci. Typicky může jít o aplikace zprostředkující rozvoz, přepravu osob nebo jiné služby poskytované prostřednictvím webu či mobilní aplikace, pokud platforma zároveň organizuje placenou práci fyzických osob a používá automatizované systémy.

Proč nová úprava vzniká?

Platformová ekonomika změnila způsob, jakým se organizuje práce. Část pracovníků vystupuje jako OSVČ, fakticky však může být ekonomicky i organizačně závislá na platformě, která určuje pravidla přístupu k zakázkám, odměňování či hodnocení jejich práce.

Pokud je práce vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, osobně, podle pokynů a jménem zaměstnavatele, má být dle zákoníku práce vykonávána v základním pracovněprávním vztahu; v opačném případě může výkon práce představovat švarcsystém. U platformové práce je však dokazování faktického nastavení vztahu obtížnější, protože významnou část řízení práce zajišťuje aplikace a algoritmické systémy.

Domněnka pracovněprávního vztahu – důraz na fakticitu

Nejdůležitější částí nové úpravy je vyvratitelná domněnka základního pracovněprávního vztahu. Původně diskutovaný evropský test „alespoň dvě z pěti kritérií“ se do finální směrnice nedostal. Finální směrnice ponechává členským státům, aby domněnku navázaly na skutečnosti svědčící o řízení a kontrole podle jejich národního práva.

Český návrh proto nestanoví uzavřený seznam pěti kritérií. Navrhuje, aby se mělo za to, že platformový pracovník je v základním pracovněprávním vztahu k platformě nebo zprostředkovateli, pokud skutečnosti důvodně nasvědčují naplnění znaků závislé práce podle zákoníku práce. Platforma nebo zprostředkovatel bude moci domněnku vyvrátit tím, že prokáže, že o závislou práci se nejedná. V praxi tak bude významné zejména to, kdo práci organizuje, kdo nad ní dohlíží, zda pracovník jedná podle pokynů platformy, zda je omezena jeho reálná možnost odmítat zakázky, jak se určuje odměna, jak funguje hodnocení a zda může platforma jednostranně omezit nebo ukončit přístup pracovníka k účtu a tím k práci.

Český návrh proto nestanoví uzavřený seznam pěti kritérií. Navrhuje, aby se mělo za to, že platformový pracovník je v základním pracovněprávním vztahu k platformě nebo zprostředkovateli, pokud skutečnosti důvodně nasvědčují naplnění znaků závislé práce podle zákoníku práce. Platforma nebo zprostředkovatel bude moci domněnku vyvrátit tím, že prokáže, že o závislou práci se nejedná.

Domněnka se má podle návrhu uplatnit ve správních a soudních řízeních i při kontrole, je-li posuzován status platformového pracovníka. Návrh výslovně počítá s výjimkou pro trestní věci a věci sociálního zabezpečení a s tím, že domněnku lze uplatnit nejdéle za období tří let před zahájením příslušného řízení. Platformový pracovník by se také mohl domáhat určení pracovněprávního vztahu u soudu.

Platforma, zprostředkovatel a smluvní řetězce

Důležitou novinkou českého návrhu je práce s pojmem zprostředkovatel. Tím může být osoba, která stojí mezi platformou a pracovníkem, uzavírá smlouvu s platformou a zároveň smlouvu s pracovníkem, nebo je jinak ve smluvním řetězci mezi nimi. Návrh počítá se společnou a nerozdílnou odpovědností platformy a zprostředkovatele za splnění povinností platformy vůči pracovníkovi, který je smluvně napojen přes zprostředkovatele. To je prakticky významné zejména u modelů, kde platforma netvrdí, že spolupracuje přímo s kurýry nebo řidiči, ale využívá partnerské společnosti, tzv. flotily.

Dohled nad řídícími algoritmy

Druhým pilířem chystané úpravy je regulace algoritmického řízení. Návrh rozlišuje automatizované monitorovací systémy a automatizované rozhodovací systémy. Do této oblasti mohou spadat nástroje pro sledování výkonu, hodnocení pracovníka, přidělování zakázek, výpočet odměny, nebo např. omezení jeho účtu.

Platformy mají mít povinnost poskytovat pracovníkům srozumitelné informace o tom, jaké automatizované systémy používají, jaké kategorie údajů sledují, jaké parametry rozhodování zohledňují a jaké důvody mohou vést například k omezení účtu či odmítnutí odměny.

Návrh rovněž stanoví omezení pro zpracování osobních údajů v rámci automatizovaných systémů. Platformy nemají prostřednictvím těchto systémů zpracovávat údaje o emočním nebo psychickém stavu pracovníka, jeho soukromé komunikaci, biometrické údaje ani údaje za účelem předvídání odborové činnosti. Tato pravidla doplňují obecnou úpravu ochrany osobních údajů podle nařízení GDPR a reagují na specifická rizika spojená s algoritmickým řízením práce.

Významná rozhodnutí s nepříznivým dopadem nemají být ponechána čistě algoritmu. Rozhodnutí o omezení účtu nebo jiné obdobně nepříznivé rozhodnutí musí podle návrhu učinit člověk. Platformový pracovník má mít právo na vysvětlení rozhodnutí přijatého nebo podpořeného automatizovaným systémem a na jeho lidský přezkum; platforma má na takovou žádost odpovědět nejpozději do dvou týdnů.

Dopady pro platformy

Provozovatelé platforem by měli počítat s tím, že pouhá smluvní deklarace druhu pracovního vztahu nebude rozhodující. Klíčové bude faktické nastavení celého modelu, tedy kdo určuje pravidla práce, kdo nese podnikatelské riziko, jak se stanovuje odměna, jak snadno může pracovník odmítat zakázky, pracovat pro konkurenci nebo budovat vlastní klientelu a jaký vliv mají algoritmy na přístup k práci.

Pokud bude vztah posouzen jako základní pracovněprávní vztah, dopady mohou být zásadní. Platforma nebo zprostředkovatel se dostane do režimu zaměstnavatele, včetně všech povinností podle zákoníku práce, tedy např. stran evidence pracovní doby, minimální mzdy, dovolené, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ochrany při skončení pracovního poměru a odvodů.

Návrh zákona počítá i se správními sankcemi. Za porušení povinností v oblasti algoritmického řízení, informačních povinností či evidence může být platformě nebo zprostředkovateli uložena pokuta. Kontrolní pravomoci mají příslušet zejména orgánům inspekce práce.

Vedle pracovněprávní části vznikne platformám i nová compliance agenda. Budou muset popsat a dokumentovat automatizované systémy, nastavit lidský dohled, zajistit mechanismus přezkumu rozhodnutí, řešit přenositelnost údajů včetně hodnocení a recenzí, vést evidenční a informační povinnosti vůči orgánům veřejné moci a další.

Co to znamená pro kurýry, řidiče a další platformové pracovníky?

Nový zákon neznamená automatické přeřazení všech platformových pracovníků do pracovního poměru. Zachování samostatného podnikání má být možné tam, kde pracovník skutečně vystupuje jako nezávislý podnikatel.

Tam, kde bude vztah posouzen jako zaměstnání, získá pracovník standardní pracovněprávní ochranu, tedy minimální úroveň odměňování, ochranu pracovní doby a odpočinku, dovolenou, ochranu při skončení pracovního vztahu, pravidla bezpečnosti práce a účast na systémech sociálního a zdravotního pojištění v zaměstnaneckém režimu.

Některá práva však mají chránit i pracovníky, kteří zaměstnanci nejsou. Jde zejména o právo na informace o algoritmických systémech, právo na vysvětlení a lidský přezkum významných rozhodnutí či například přístup k vnitřnímu oznamovacímu (whistleblowing) systému.

Závěr

Chystaný zákon o platformové práci nepředstavuje jen „zákon pro kurýry“. Kombinuje zejména otázky správného určení pracovního statusu a regulace algoritmického řízení práce. Pro platformy to znamená nutnost prověřit nejen smlouvy, ale i skutečné fungování aplikace, rozhodovací logiku algoritmů, nastavení odměňování, práci se zprostředkovateli a procesy pro lidský přezkum rozhodnutí.

Pro pracovníky může nová úprava znamenat silnější postavení v otázce, zda jsou fakticky zaměstnanci a náleží jim tak související pracovněprávní ochrana. Zásadní však bude až konečné znění zákona a jeho následná aplikace inspekcí práce a dalšími zúčastněnými správními orgány a soudy.